Bertucio z Kutských luk
po domácku Bertulka, Berťulda, Bertík 
narozen: 21.3.2012
číslo zápisu: CMKU/CIN/4983/12
pohlaví: pes
barva: černošedá
varieta: hairless
chovatel a chs: V. Jägrová, z Kutských luk
otec: Snoopy z Jasné hvězdy
matka: Felicity Bos Bohemia
uchovněn : chovný
bonitační kód: BAC/A/F1/CH1/16
oční testy: Prcd-PRA N/N ( clear )
PLL N/N ( clear )
PRA - rcd 3 ( clear )
klinické vyšetření očí: prosté
norská databáze: zde
Betíka nabízíme ke krytí pouze chovným fenkám, které jsou testované ( PRA, PLL, PRA-rcd3, Cerv ) dle chovatelského řádu. Fenky celkově musí být v dobrém zdravotním stavu. Cena dle dohody.
Rodiče:
Matka : Felicity Bos Bohemia Otec: Snoopy z Jasné hvězdy
Bertík se ještě u chovatelky Vlasty zúčastnil dvou výstav.
3.11.2012 - MVP Praha
Rozhodčí: Brigitte Bregenzer (A)
7 měsíční pes, dobrá velikost - rámec C, dobrý stop, nůžkovitý skus, dobrý loken, lehce vybočuje v postoji, velice dobré úhlední zadních končetin, velice dobrý pohyb, velice dobře předveden
Známka: VN1
6.1.2013 - Hanácká národní výstava psů 2013
Rozhodčí: Mgr. Zuzana Brotánková
Posudek: 9ti měsíční pes, standartní výšky i formátu, tělesný vývoj není zcela ukončen, pes je přezuben, pěkná kvalita kůže.
Známka: V4
Naše společně absolvované výstavy v sekci - Výstavy/Plán výstav.
Více fotografií našeho Bertíka naleznete po rozkliknutí nápisu FOTOGALERIE výše.
Cesta za Bertíkem ...
Cesta k Bertíkovi byla opravdu dlouhá, trvala cca 4 roky a muselo se stát spoustu věcí a né vždy hezkých, aby mohl být Bertík s námi.
Bertík se narodil 21.3.2012 v chs z Kutských Luk u Vlasty Jägrové. Tenkrát jsme o její chovatelské stanici měla tušení, ale některak jsem tenkrát neměla důvod jí kontaktovat ohledně miminek.
Když mi 6.4.201 odešel na vždy můj Albert tak jsem už žádného psa doma mít nechtěla, byla to velká a nečekaná rána a já si nebyla jistá jestli budu moci uměl milovat dalšího pejska. Na štěňátka u Vlasty jsem koukala často a z těch všech štěňátek mě okouzlil právě Bertík ... byl doma do roka a já celý ten rok čekala a přemýšlela jestli mám Vlastě napsat. Nechápala jsem jak tak krásný pes může být ještě doma. To moje váhání ukončilo až Bertíkovo stěhování k nové paničce.
Tím pádem mé myšlenky na Bertíka upadly v zapomnění. No a několik měsíců na to jsem od našich dostala Ennulku.
Chtěla jsem k Ennulce kamarádku a když se Enn narodila štěňátka a byla tam vymodlená nahá holčička ( jménem Dracoolka ) tak bylo jasné, že to bude zaručeně ona. A byli jsme kompletní.
V březnu mi Vlasta celá nešťastná psala, že se jí Bertík bude vracet domů s tím, že si ho panička nemůže z rodinných důvodů ponechat. Její obavy jsem zcela chápala jelikož vím, že doma má mámu i tátu Bertíka a dobrotu to dělat nebude. Ptala se mě jestli bych ho nechtěla já, ale jelikož jsem měla Ennulku a její holčičku tak jsem se Bertíka ujmout nemohla ( zůstávalo štěňátko a my byli před dokončováním stavby a výhledově následovalo stěhování ).
Tudíž jsme spolu hledali „někoho“ normálního kdo Bertíkovi poskytne skvělý domov a nastálo. Když už to vypadalo trochu nadějně tak to zas na něčem zkrachovalo.
Až nakonec Vlasta usoudila, že bude nejlépe když Bertík zůstane doma.
A stalo se.
Co se však nestalo, padlo 12.6. 2016 a já ztratila svou milovanou Drácoolku při silné reakci na vosí bodnutí do jazýčka. Bylo to silně bolestivé, hrozné a nepochopitelné. A ze všech nás to nejmíň chápala právě Enn. Běhala po baráku, kňourala, pískala prostě volala a Drákulinka prostě najednou nebyla. Enn mi přestala baštit, smutně lehávala v pelíšku a hubla a tesknila ...
Když to trvalo týden tak jsem musela začít jednat, abych nepřišla i o Enn. Sedla jsem k internetu a hledala jsem štěně, psa, fenu cokoliv jen, aby Enn dostala nový smysl života.
Jelikož syn je alergik tak jsme nemohla přitáhnout jakéhokoliv psa. Ale nějakého nelínavého, aby na něj neměl reakci. Což v těch několik dní nikde žádný co by tomu odpovídal se nevyskytoval.
Hledala jsem jorka, bolonku či něco podobného, ale feny s PP byly hned pryč či zamluvené. Dostala jsem i černou myšlenku nad tím, že pořídím psa bez PP.
Na a v tom přišla právě Vlasta po zvážení k myšlence zda bych nechtěla Bertíka. Napsala mi to v noci z pátku na sobotu a já v sobotu společně s Enn a mou sestrou jsme se rozjely směr Opava. Ačkoliv řídím a jezdím pořád tak prostě z Polska mám obavy, že zabloudím tak jsme jeli po Čechách a hroznou cestou a to Liberec – Hradec Králové – Šumperk – Opava. Cesta tam trvala 7 hodin!!! Brrr.
Ale dorazily jsme a co jsem nečekala se stalo realitou. Bertík ačkoliv nás viděl poprvé tak nás vítal, olizoval a ožužlával nos. Prostě je to pan pes se srdcem na pravém místě. Spadl mi kámen ze srdce jelikož po mých zkušenostech s Eliškou z chs z Úpatí hor by se mi nikdo nemohl divit.
Po prohlídnutí celé psí smečky a popovídání bylo jasné, že Bertík pojede s námi domů.
Kdo tvrdí, že v chs z Kutských luk je něco špatně a že psy jsou špatně socializovaní tak to není pravda. Pokud by jste viděli kde vyrůstají, žijí pejsci a jak se doma pejsci chovají tak byste poznali kde je pravda. Bertík je opravdu skvěle vychován, socializován a bez problémů.
A cesta domů už byla brnkačka.
Bertík v autě cca 3x kňournul, ale vysvětlila jsem, že to bude dobré a od té doby byl v pohodě. Doma po příjezdu ihned vyvalil bůček s Enn na gauč. Enn najednou ožila už nebyla sama, ale má parťáka pro život a lumpačiny.
Ačkoliv asi ta má malá prdelka Drákulinka na mě kouká a mrzí jí, že jsme jí tak moc brzy nahradila tak nenahradila ona bude mít vždy své místečko v mém srdci. A to nikdo nezmění.
A Bertík??? To je pohodář, který se tak rychle adaptoval a sžil až tomu občas někdo nevěří, že s námi nevyrůstal.
Tímto bych chtěla Vlastě moc a moc poděkovat za to naše Bertíkaté zlato. Při té vší smůle a neštěstí Bertík našel svůj domov a my skvělého přítele.
Možná to byl řízený osud či jen souhra náhod, ale vím, že Bertík už jako miminko čekal na nás a až nadejte ten správný čas :o).