Založit webové stránky nebo eShop

Separační úzkost neboli strach ( fobie ) ze samoty či rozmazlenost???

V posledních pár letech jsem se setkala s problémem zvaný separační úzkost neboli strach ze samoty, který majitelům dělá vrásky na čele. Opravdu to není malý problém a je vhodné jej řešit s odborníky.

Ráda bych hned z kraje upozornila, že se bohužel často spojují dvě zcela odlišné věci a to opravdu separační úzkost a „rozmazlenost“ psa. Nejprve se budu zaobírat separační úzkostí a po-té přidám něco málo k rozmazlenosti psa... Sama bohužel jako chovatelka mám zkušenost i separační úzkostí ( která se projevovala u naší Elišky ), ale zároveň jsem se setkala i s nevychovaností, kterou si nový páníčci nevědomky způsobili sami svou výchovou. Takže mi to prostě nedalo sedla jsem k PC a studovala jsem spoustu článků byť jen teoretických či ze zkušeností jak veterinářů tak majitelů psů a nakonec jsem se trochu snažila to dát dohromady ...

Separační úzkost

Separační úzkost vzniká na základě ochranného pudu – nepřiměřená obranná reakce organismu, selhávání nervové soustavy nebo přílišná reakce nervové soustavy. Není řízena vědomým myšlením psa. Nejedná se o nudění psa apod., je to patologický strach – fobie. Separační úzkost může vzniknout nejen v bytě, ale i v kotci nebo na zahradě. Separační úzkost je totiž strach z odloučení, nepřiměřený pud, který pes sám ovlivnit neumí. Také se může jednat o strachovou reakci vyvolanou špatnou zkušeností v takovém či podobném prostředí. Pes, který se projevuje separační úzkostí, se opravdu bojí a skutečně trpí. Pro takového psa je strašné další uzavření do menšího prostoru (klece), ve kterém se cítí ještě více omezen, nebyl-li na tento prostor zvyklý, a necítí-li se v něm bezpečně. Pes, který je nucen prožívat tyto stavy strachu může onemocnět, v extrémních případech i uhynout (GAS).

Jak se projevuje separační úzkost u psa?

  • nervozita, třes
  • rozšířené zornice oka
  • vyšší plynatost
  • neklidná chůze (chůze naprázdno)
  • nadměrné lízání a drbání
  • kálení či močení v bytě v krátké době po odchodu majitele
  • hlasové projevy (většinou zoufalé) – kňučení, hysterický štěkot, vytí
  • hysterické pobíhání psa po bytě, zahradě, kotci
  • snaha překonat dveře, okna, ničení těchto překážek ( ale i ničení třebas všeho co pes má „po tlapce“ )
  • snaha dostat se z uzavřeného prostoru, nebo naopak zalézání do tmavých koutů

Když pejsek vyje, štěká a demoluje byt, případně se pomočuje pouze za nepřítomnosti majitele, to bývají  dost vážné problémy, pro které hodně pejsků skončí v útulku. Může se to vyskytnout i u některých pejsků z útulku, kteří byli v útulku hodní, pokud majitel připustí velkou fixaci psa na sebe zpočátku a pak změní počáteční stav třeba tím, že normálně opět začne chodit do práce. Nový majitel pod dojmem toho, co si vše takový pes prožil a toho, jak je pes šťastný, že má konečně domov, poskytne maximální pozornost a lásku, se psem tráví celé dny, pozve ho do postele a když se pes k němu přimknul, po týdnu nebo později změní pravidla a psa ponechá samotného na zahradě. Pes začne výt, štěkat a demolovat vše, co se mu připlete do cesty. S pejskem je potřeba jednat laskavě, ale nepřipustit velkou fixaci a stanovit jasná pravidla, bude to dobré nejen pro majitele, ale i jednodušší i pro pejska.

Co na to odborníci?

Nejnovějšími studiemi bylo prokázáno, že pes není řízen čistě jen pudy, ale má též emoce. Většina vnějších projevů je stále řízena pudy, ale existují i projevy chování, které jsou řízeny vyššími mozkovými pochody. Mezi vnější projevy zvířete řadíme nejen to dobré chování, ale i chování nežádoucí.

Separační úzkost může vzniknout i špatnou socializací už u štěňátka. K tomuto se přikláním i já. Štěňátko je vlastně narozeno do společenství kde není samo. Ještě u chovatele je přeci s maminkou, sourozenci a většinou i s dalším pejskem či jinými zvířátky. Je stále v chumlu, když si štěňátko kňourne tak je hned u něj máma. Nehledě na to u malých štěňátek je většinou při ruce i chovatel či celá rodina. Štěňátka vlastně do 2 měsíců věku není vůbec samo.

U nás jako socializaci řeším více návštěvami, kde štěňátko se stává „otrkanějším“. Takže nemá strach z lidí, je družné a snažím se docílit toho, aby nebylo rozklepané a zalezlé v koutě. Na druhou stranu se je po jednom snažím brát i někam do „terénu“. Třebas když na návštěvu jedu já, ale to zkouším až cca od 2,5 měsíců štěňátka, aby si fenka už odpočala.Ale pokud si nový majitel odveze malinké štěňátko tak je mi jasné, že většina nových páníčků si před příchodem „miminka“ vezme dovolenou a též se štěňátku věnují. A když štěňátko kňourá a hledá tak se majitel snaží ho brát do postele, chová ho v náručí a nebo ho bere všude sebou. A tady právě začíná ten problém ... je nutné malé štěně naučit, že musí být občas samo doma a že se vlastně nic neděje jelikož páníček přijde. Chce to trénovat postupně po malých časových intervalech, které se prodlužují. Zároveň je dobré přidat nějaký ten povel mě se třeba osvědčilo „zůstaň hodná“. A za každou chviličku, kdy štěndo zvládne být samo chválíme. Tímto způsobem je dobré si svého psíka naučit.

Pokud budete svému štěňátku neustále ustupovat tak se většinou bude už jednat nevychovanost, rozmazlenost až někdy i šikanu od Vašeho psího miláčka. Pak čím dál častějšími problémy bývá například likvidování zařízení bytu osamělého psa v domácnosti, nadměrné štěkání a různé hlasové projevy psa, které obtěžují okolí. Což ve většině případů dojde majitelům „vytouženého miminka“ trpělivost a pes skončí u dalšího majitele či přímo v útulku. Ale není vše ztraceno vše má řešení ...

Jak na separační úzkost?

U separační úzkosti nám mohou pomoci léky či preparáty na zklidnění psa. Dobré je se objednat n veterináři, který Vám zajisté doporučí co a jak dál. Určitě se to dá zvládnout.

Jak na nevychovanost?

Mno ... tady opravdu pomůže jen převýchova a Vaše důslednost. Když svého psího „miláčka“ máte opravdu rádi tak se s vervou do toho pustíte a věřte mi, že to za to stojí. Já osobně mám zkušenost s „nevychovaností“ u naší Elišky a ta to má skloubené i se separační úzkostí. Trvalo mi to půl roku, sahala jsem si opravdu na dno, ale po čase jsme to zvládly. Sice vím, že některé vjemy jí rozhodí, ale už víme kdy je čekat a kdy nic nehrozí. Takže se nebojte ... :o).

Jak na převýchovu? Tady je pár rad ...

e velmi důležité psa před tím, než ho ponecháte samotě, důkladně vyvenčit a utahat. Pokud jste si jisti, že pes má dostatek pohybu a zaměstnání a nezlobí doma čistě proto, že se nudí - musím poznamenat, že toto bývá nejčastější příčinou, zkuste psa zbavit jeho chorobné závislosti a strachu ze samoty převýchovou. U zvláště úporných případů závislosti lze po poradě s veterinárním odborníkem doplnit převýchovu i léky, které psa zklidní.
Číhat za dveřmi a pak vtrhnout dovnitř, když jste slyšeli psa výt a zbít ho, není řešením a není to ani dlouhodobě účinné, většinou pes začne provádět nežádoucí činnost po chvíli opět, navíc z majitele projevuje strach, když se vrátí.

Další pes by mohl problém zkomplikovat tím, že by například vyli oba dva, i to se, bohužel, stává. Většinou je však druhý pes řešením účinným jen tam, kdy pes byl na druhého psa nebo kočku zvyklý a ten uhynul. U ostatních psů je lépe druhého psa pořizovat až po převýchově a odstranění tohoto problému, aby vám místo jednoho psa doma nevyli dva.

Principem převýchovy  je opět behaviorální desenzibilizace, o které jsem již hovořila v kapitole bázlivost, tedy vystavení psa situacím, které u něj vyvolávají strach nebo úzkost, aniž by se bál. Po dobu převýchovy však opět nesmí být vystaven traumatizujícímu podnětu v plné intenzitě, tedy je zapotřebí, aby kromě krátkých úseků, kdy psa navykáte na samotu, sám nebyl, jinak opět můžete začít od začátku. Jde o to, učit psa být sám - nejprve tak krátce, aby to nevyvolalo strach a postupně prodlužovat dobu samoty. 


Psovi nedovolte spát ve vaší posteli a všude vás následovat. Já vím, že je to příjemné, ale po dobu převýchovy si to musíte odpustit, zvyšuje to psovu závislost na vás. Před zahájením převýchovy musíte důkladně nacvičit povely Zůstaň! a Na místo! Je důležité je nacvičit v klidu, aby je pes nespojoval s vaším odchodem. Naučte psa na odloženém místě a že za dobré provedení cviku je odměněn hračkou nebo speciálním pamlskem, které jindy nedostane, jen po tomto cviku a když má být sám. Postupně se od psa vzdalujete, když cvik zvládá na pár metrů, zkuste přejít do místa, které je pro psa od vás lehce přístupné, ale kde na vás nevidí, jen vás může slyšet a trénujte povel Zůstaň! Psa vždy chvalte za nevzdálení se z místa. Když se vzdálí, netrestejte ho, ale odeberte hračky a pokroutky. 

Potom zkuste odejít na velmi krátkou chvilku z bytu, ale jen na tak dlouhou chvilku, kdy pes nespustí nežádoucí chování, i kdyby to bylo pár vteřin. Můžete nechat zapnuté světlo, rádio či televizi. Při nácviku jednotlivých krátkých odchodů  doporučuji zařadit mezi ně hru, procházku nebo krmení, dokud se pes opět zcela neuklidní. Před odchodem se se psem nelučte a při příchodu se s ním nevítejte. Prodlužujte dobu samoty velmi zvolna a orientujte se podle míry stresu psa - sledujte, zda vás přehnaně nevítá po příchodu nebo neprojevuje známky strachu před vaším odchodem. Nedá se předem říci, jak dlouho se pes bude samotě učit, některý pár dnů, jinému to trvá i pár týdnů. Obrňte se trpělivostí a vytrvejte.

 

Jelikož nejsem odborník tak jsem čerpala ze článků

na webu Zvěrokruhu a z webu Můj pes..

 

TOPlist